Drťajsovy životní postřehy

Vyzvednutí platební karty

Nedávno jsem obdržel mail z banky, kde mě sdělovali, že moje platební karta pozbyla platnost(i přesto, že na ni skoro nic není) a že si mohu vyzvednout novou(přestože na ni nic není). Asi si říkáte:,,Proč nám takovouhle všední věc tady ten člověk píše, vždyť internet je přeci na daleko důležitější sdělení." Ale nebojte se, když si to přečtete, tak se vám opravdu nic nestane ani do tří dnů ani za půl roku a když si to nepřečtete, tak vůbec. Ona za to může vlastně starší černá tepláková souprava, kterou můj kamarád nedávno přinesl mé přítelkyni Jarce aby jí prodala na burze hadrů, kterou každoročně pořádají ještě s jinou kamarádkou. Jenže jakmile jsem tuto soupravu spatřil já, tak jsem si jí okamžitě přivlastnil, neboť mi krásně padla, a začal jsem jí nosit nejenom na ježdění náklaďákem a věci s tím spojené, což je činnost v konzumní společnost prakticky nejdůležitější, přestože nevyžaduje žádné lepší oblečení. Když tuto činnost tedy vykonávám, jistě chápete. že už mi nezbývá tolik času na zpívání, psaní, malování, radění, konzulting,PR, marketing,bodybuilding, teambuilding, atp... Takže Jarka zkrátka ,,ostrouhala".

Nedávno jsem však díky pokrokovému a estetickému vlivu této na moji osobu řešil dilema: Jít si vyzvednout platební kartu do banky v této soupravě, navíc ušmudlané od té důležité činnosti? Tedy věc, nad kterou bych se ještě nedávno vůbec nepozastavil, neboť,,Život je přece od toho, aby si ho člověk co nejvíc zjednodušil".Jel jsem zrovna autem z práce a znamenalo by to vykvačit do 3. patra tam se převléct-ale proč vlastně, kvůli takové parazitické instituci, jako je banka? Po delší úvaye jsem dospěl k jednoznačnému názoru: Půjdu tam takhle! Navíc se postarám bankovním úřednicím o zpestření nudného bankovního dne, a tím učiním vlastně dobrý skutek. Za časů Foglara by to bylo možná i na modrý puntík. Jak jsem vymyslel,tak se také stalo.Vyběhl jsem do 1.poschodí banky, kde seděly dvě středněvěké úřednice, říkejme jim třeba Uršula a Milada, obestřeny atmosférou všeobjímající nudy. Jedna pozvedla zrak a znuděně se otázala, co si přeji. ,,Mám tu mít k vyzvednutí platební kartu". ,,Jistě, moment, posaďte se". Vtom vypadl počítač, na kterém zrovna něco řešila*. ,,Milado, pustíš mě k sobě, pán tu má kartu a mě to vypadlo"? ,,Jasně", následovalo velké ,čelem vzad" k jinému počítači, který okamžitě vypadl také, takže zábava se rozproudila možná i bez přičinění teplákové soupravy. ,,Milado, já budu muset asi k tomu ,,centrálnímu mozku lidstva", ono to tu spadlo také". ,,Jo ta myslíš to CML (smích), to bylo přece v tom Doyle a Bodým,né.."? ,,Ale né, to bylo přece v Návštěvnících,Brodský,né".(Smích,smích). Tady jsem ještě do debaty nevstupoval. CML mezitím vypudilo krásnou, novou, lesklou kartičku. ,,Tak tady jí máte, tu starou si můžete nechat na škrabání oken." Sakra, tolik pozitiv najednou, říkám si v duchu, a nahlas ještě dodávám k předchozímu tématu:,,Ach ta televize, to je metla lidstva číslo jedna,že"?(Smích, téměř řev). Odcházím, maje radost z toho, že tato moje kacířsko-pokroková myšlenka byla zaseta také na úplně odlišné půdě, než jsou plápolající ohně na březích řek a začouzené putyky.

Takže tak,R.