9. 6. 2007 - Velkopopovická radost (Markéta)


Účast byla hojná: já, Lojza, Honza od Romana, Štěpánka, Spiderman, Jana od Štěpánky, Vanda, Michal, Dita, Martin Čičo, Jana nováček, Jana od Michala (sázaváka), v popovicé osvěžovně se přidala Irena, po cestě se tradičně jako poslední připojil Ivan.

Průběh cesty se jevil jako celkem poklidný. Provázelo nás krásné počásko, až parno, s menším osvěžujícím deštíkem. Pak to přišlo: na přehledném úseku vedlejší silničky si brnkla Dita o zadní kolo asi Jany (od Michala), nevím přesně, a potkala se s asfaltem ... Ze začátku to nevypadalo vůbec dobře, protože Dita ležela na zemi a úpěla bolestí. Po krátkém zaváhání přicupitala Vanda s veškerým lékárenským vybavením. Chladila Ditě pochroumaný kotník zamrzlejma pitíčkama, který měl bleskurychle k dispozici Lojzin, polejvala ještě jakžtakž studenou vodou inkriminovanou bolístku a desinfekcí ošetřovala sedřený loket. Při tom všem Martin Čičo svou Ditunku chlácholil a uklidňoval se v její blízkosti tím, že je v pořádku... Byla. Lojza ji jako správná novinářská krysa začal okamžitě fotit (samozřejmě až potom co jsme zjistili, že je vše už zase dobré, když Dita zazářila i přes bolest úsměvem). Dita pak přikulhala ke svému kolu a statečně dojela i s ostatními až do popopvické hospody, kde na bolest (snad) zapomněla.

No a po dobrém obídku přišlo další překvápko, které jsme nikdo, a snad ani Dita, netušili. Přišel Martin Čičo s podtáckem plným lihoviny a začal rozdávat všem přítomným bikerům po panáku... To už jsme se přesunuli k soše Velkopovického kozla před hospodou na společné focení, když vtom Čičo poklekl před Ditu (nezakopl – neupadl, opravdu poklekl) a začal zprvu nejistě a nerozhodně cosi mumlat, že neví, jestli má a jestli se to tady hodí... Přes opravdu malilinkaté rozpaky začal vybalovat drobnou krabičku, kterou si Dita přebírala už v objetí s Martinem a jasným souhlasem, který byl zpečetěn prstýnkem na ukazováčku už skoro uzdravené Dity TOK-bikerky (bolest nohy rázem pominula)... Ano, Martin Ditu požádal o ruku před zraky nás všech přítomných... Držíme Vám palce, moc moc!!!

V Popovicích se od nás odpojil Michal - jel na Sázavu, ve Struhařově Irenka - nechtěla jezdit daleko kvůli kolenu, v Prosečnici jsme se odpojili my a dvě nové Jany. My spěhali do divadla a Jany už se cítily, že chtějí jet taky (měli jsme v tomto okamžiku 40 km). Štěpánka převzala velení, dostala moji mapu a vedla ostatní do Davle po červené. Prý párkrát zakufrovali, a v Pikovické cukrárně se úspěšně setkali s Ivanem. V Davli ještě s Milošem a jeho dcerami, které všichni považovali za jeho sestry. Z Davle pak jeli vlakem a kolem 20:00 hod. byli na hlaváku.

Markéta