Drťajsovy životní postřehy

NOŠENÍ VAJEC NA VESNICI

……aneb můj další epochální výlet do světa filmu.

(Roman)

Říkáte si, jakých vajec, tam by přece mělo jít o daleko bombastičtější věci, jako hérečky, kamera…….“? Tak to je vidět, že jste ještě nebyli ve světě filmu. Tam jde přece o to, aby vše vypadalo, pokud možno, úplně, jako v normálním životě. A jelikož v normálním životě je často vše úplně jinak, než bychom si přáli, tak od toho je tu svět filmu.

I když poslední dobou se stále více zdá, že je tu spíš kvůli reklamě, jak tomu bylo i nedávno na hradě Rabí, kde se točila reklama na jakési ,,Nintendo“, což je údajně elektronická* hra. A kde jinde by se měla reklama na takovouto věc natáčet, než v husitském prostředí s dobovými rekvizitami, které sem byly přivezeny již předtím několika náklaďáky.

S jedním z nich a dvěma ,,pižďuchy“ rekvizitáři jsme sem přibyli jednoho prosincového rána. Mohutná zřícenina z husitské doby se rýsovala proti těžkému, olověnému nebi a slibovala téměř autentickou atmosféru. Na celém nádvoří byly v různých shlucích rozptýleny všechny ty rekvizity, které se předtím přivezly, stěsnány na několika krychlových metrech nákladových skříní.Různá, převážně dřevěná a keramická korýtka, putýnky, misky, džbánečky, soudky a sudy,motyčky, vidle, hrabičky, cepy, lavice ,stoly, stojany na zbraně ale také vycpané lištičky, bažanti, sovy, různé klece a plůtky. Ze všech těch věcí vyzařovala opravdová lidská práce, někdo do nich vložil svoji duši. Jak by řekl jeden můj kamarád Mirek Rychecký z Inklema, který je narozen ve znamení Raka a tudíž má smysl pro vše tradiční a neumělé: Samí ,,mazlíci“.

Filmaři se však k těmto roztomilým věcem chovali zcela macešsky, neboť se tu povalovaly jen tak v blátě a mezi nimi ještě asi dva tisíce vajec(čerstvých) a asi po dvou metrácích jablek, cibule, hlávek zelí atp. Tyto posledně jmenované věci, jak se později ukázalo, představovaly největší logistický problám: jak je odsud dopravit a hlavně co s nimi. Byla sice vyřčena výzva ,,vemte si každý, kolik chcete, ale nikdo na tuto situaci nebyl připraven. Filmaři to unisono zavrhli, že jako kvůli ušetřeným 20ti korunám za vejce nebudou riskovat, aby jim někam vytekly atp.

Mě ale tato myšlenka pohltila dokonale. Začal jsem horečnatě přemýšlet, jak ta vejce přepravit, aby neudělala ,,blemst“. Ve skutečnosti tato myšlenka dokonale paralyzovala moji dosavadní práci, takže mi nakládané věci padaly z ruky a různě jsem se bouchal do hlavy o již naložené. V tom jeden z rekvizitářů dostal spásný nápad: Oslovil různě kolem se vyskytnuvší vesničany aby si vzali nějaké tyto produkty a oni jako že děkují a že si ,,trochu“ vezmou. Já jsem se v tu chvíli uklidnil, že budu moci svůj problém řešit v pohodě až po nakládce. To, co se ale stalo potom, bylo jak na opravdovém divadle. V tu chvíli střih a totální změna scény. Je obdivuhodné, s jakou rychlostí dokázali vesničané nechat své dosavadní, veledůležité práce na předvánočním zvelebování svých obydlí a vrhnout se na transport těchto produktů venkova. Štětec pána, který si kousek ode mne předtím v klidu natíral vchodové dveře, dopadl s mlasknutím do kbelíku s lakem, paní od vedle, co si svědomitě ryla zahrádku před domem, opřela motyku a hrábě o plot, vzala dvě pruhované tašky a la ,,Šanghai“ a už svižně kvačila strmou kamennou cestou na hrad. Asi sto metrů pode mnou na náměstíčku se ozval ohlušující úder, to dopadl s rachotem na zem asi čtyřmetrový pozinkovaný okap, který se jeho majitel snažil před tím pomocí dvou žebříků připevnit k domu. I babičky odnaproti, které předtím řešily na rohu závažné problémy svého zdraví, opřely hůlky o zeď a jako srnky zdolávaly kamenité dláždění na hrad. A tak vesničané proudili s různými kolečky, kočárky nebo jenom taškami svižně sem a tam, vrchovatě naloženi a mnozí stačili ještě přibrat korýtko, džbáneček či otep slámy. ,,To už nám tam nechte, „křičel na ně někdo z filmařů. ,,My jsme jenom mysleli, abyste to tam nezapomněli,když to tam leželo tak bezprizorně.“ ,,Jo tak fajn, díky, a vezměte si taky vejce.“ ,,Ty už nejsou, děl radostně vesničan.“ Tuto větu jsem sice zaslechl jen jaksi periferně a hned jsem se cítil jako bych omládl. Znamenalo to, že můj problém, kam s vejci, je jednou provždy vyřešen a já se mohu bez starostí věnovat plně své práci. Jaké štěstí, že se člověk narodí jako muž a může dokonale zvládat pouze jednu činnost…