Postřehy z našich cykloakcí

Aprílová

(Martina)

Z Chodova vyjíždíme velmi nenápadně Káťa, Jana, Roman, Květa, Jirka a já. Nikdo z nás netušíc kam, se důvěřivě rozšlapáváme za vůdcem výpravy Romanem. Uprostřed Krčského lesa máme 1. dámský erotický zážitek, kde se nahý muž polévá kýblem vody z potoka. 1. záchranná akce probíhá na kruhovém objezdu, kde náš vůdce neustál situaci a nezvládl včas odpojit svou novou cyklobotu z pedálů a krev se z něj jen řinula. Hbitě jsem zastavila projíždějící vůz a žádala si náplast, řidič však odmítl vydat, neboť ji vozí jen na ukázku pro příslušníky, vbíhám tedy do drogérie a dezinfikuji krvácející ránu svou voňavkou Ode a L'amour, což vůdce nelibě nese a svým děsným řevem to dává osobitě najevo. Oblepen a zachráněn nás ale může vést dál a my všichni omámeni jeho libou vůní se za ním vrháme po čuchu.

Vůdce nám vybírá další pěkný terén lesem přes pole, na kterém drkotáme se svými cyklodráčky a číháme zda nepotkáme kance, neboť máme již pěkně natřepané prdýlky. Sjíždíme dolů k Vltavě a pod Závistí se usidlujeme na 1. občerstvovací. Nejsme vůbec nenápadní ani neviditelní a přidává se k nám záhadný a neviditelný mnich, náš počet se zvyšuje na 7. Naducaní a s plnými bříšky pokračujeme spokojeně za vůdcem. Plán trasy nám neznámy, ale vůdce nám voní na cestu, spokojeně přejíždíme přes Radotín do Mokropes, kde nás Berounka zahaluje svým třpytivým leskem a slunečními odrazy zářivých a jasných paprsků a napájí nás novou energií. Místní krajinné pohledy zachycuje stepilý býček do svých fotozáběrů.

2. občerstvovací v Jedličkárně, tam se my vzácné, ctnostné a jemné cyklodámy necháváme fotit s mořskými panami a proto nás hlubocesmýšlející mnich raději opouští, též se vzdaluje incognito i Květa. V následném campu se občerstvujeme znovu. Bohužel místní sbírka podprsenek zůstala i nadále neobohacena o naše neboť nevozíme žádné náhradní díly, ani duše, ani podprsenky a bez té jedné naší bychom nemohly důstojně šlapat.

Roztouženi svěžím a omamným vánkem a po pragmatickém zvážení situace jsme zatoužili po medvědech a plnotučných buřtících, proto se naším hlavním společným demagogickým cílem stává Beroun! Míjíme turistický ruch Karlštejna a svištíme Srbskem, kde horolezci zdolávají nebezpečné úseky po laně, zakotveni ve svých půvabných kšandičkách. Mazlíme se dál se svými svalíky a Jiřík nás posiluje tvarohovým Míšou.

Proti slunci zdoláváme poslední zbytky kilometříčků, nastavujeme tvářičky sluníčku a toužíme po Ode a L'amour. Posledních 200 metrů od nádraží k Berounskému medvědovi překonáváme slastně v očekávání požitkářského závěru aprílového dne, pivních buřtíků a medvěda. Vyhlášené pivní buřtíky na nás ale nepočkaly, proto jsme se pokochali pohledem na místní berounské medvědy, kteří právě zarytě bagrovali na vykopávkách.

Díky našemu vůdci jsme úspěšně zdolali TOK našich myšlenek a zdárně se přepravili zpět vláčkem. Ačkoli vůdce o mě tvrdí, že neví, kde já mám mozek, což nevím kolikrát ani já, věřím, že je tím správným vůdcem cyklosmečky, a že nás nikdy nikde nenechá zemřít hladem.


Martina